Liturgie

Předkládáme Vám památnou liturgii Církve československé husitské, kterou sestavil její první patriarcha ThDr. Karel Farský. Vychází jak římskokatolické mše, tak z pravoslavné liturgie, a obohacena o luterskou liturgii a tradiční husitský obřad, tvoří svébytný krásný liturgický modlitební celek. Předložený text se přidržuje textu původního z roku 1922 a ve své podstatě se s takovouto liturgií setkáte v kterémkoli našem sboru.

Tuto liturgii si můžete stáhnout ve formátu "RTF".


HUSITSKÁ LITURGIE CČSH

(s vloženým komentářem)
revidovaná původní liturgie Karla Farského
s přihlédnutím k její liberální revizi z roku 1939, ale hlavně k revizi z roku 1992
(liturgický „mešní“ řád s Farského prefacemi – k husitskému misálu)

Památce patriarchy husitské církve Karla Farského
a
kněze a učitele husitské církve Zdeňka Trtíka

„Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen,
vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl:
Toto jest mé tělo, které se za vás vydává;
to čiňte na mou památku.
Stejně vzal po večeři i kalich a řekl:
Tento kalich je nová smlouva,
zpečetěná mou krví;
to čiňte, kdykoli budete píti,
na mou památku.
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich,
zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“
/1K 11, 23-26/


ÚVODNÍ OBŘADY

• Úvodní píseň duchovní přistupuje ke Stolu Páně

ÚVODNÍ MODLITBY (tzv. stupňové)
duchovní po požehnání se křížem rozepne ruce
D: Milost Pána Ježíše Krista + a láska Boží a účastenství Ducha svatého se všemi vámi.
O: I s tebou Hospodin.

D: Blahoslaveno buď, ó Bože, Království Tvé v nás a mezi námi po věky věků.
O: Bůh v nás a my v Bohu.
D: Bože věčný, rty i srdce naše otevři.
O: Neboť duch náš touží povznésti se k Tobě v zbožné modlitbě.
D: Upřímně se Tobě z hříchů vyznat a vin svých.
O: Tobě prosby přednést, chválu vzdát i vroucí dík.
D: Bože dobrý, proto k upřímnosti probuď duše naše!
O: Aby duch náš viny prost povznesl se k Tobě obětí čistou.
------------

DOZNÁNÍ VIN (Confiteor) může se vynechat při vloženém křtu, manželství;

duchovní může v krátkosti uvést celou bohoslužbu (smysl lit. doby) vhodnými slovy a pak:
D: V tichém zamyšlení zpytuj každý své svědomí. Přiznej Pánu Bohu svůj hřích a viny a pros jej za odpuštění.
Smiř se se svým nebeským Otcem, a pokud na tobě záleží i se svými bližními.
Jenom tehdy, budeme-li očištěni upřímnou kajícností, budeme také moci přijmout Kristovo pozvání k jeho svátostnému stolu lásky a spásy.
chvíle ticha k usebrání
A proto dříve než uslyšíme Boží slovo a budeme slavit eucharistii, litujme společně svých hříchů:
D+O: Bože, Otče předobrý! Tys nás stvořil k obrazu a podobenství svému a proto máme žíti podle svaté vůle Tvé a s Tebou spolupracovati na Tvém díle, Tvůrce všemocný.
My však často nedbáme svých povinností a svévolnými činy rušíme zdar Tvého stvoření Tobě k necti, bližním svým a sobě na škodu a hanbu.
Proto upřímně se přiznáváme (bijí se v prsa) k pokleskům a hříchům svým a ze srdce jich litujíce, prosíme Tě: Odpusť nám a sílu poskytni, abychom se k Tobě vrátili, byli opět Tvými dítkami a se svatou Tvou vůlí sjednoceni směli podíl bráti na Tvém Království.

duchovní i obec recitují nebo zpívají:
D: Hospodine +, z hloubi srdce litujeme, že provinili jsme se před Tebou.
O: Odpusť nám a v našem úsilí o nápravu nás posiluj.
D: Prosíme Tě, rozjasni již tvář svou nad námi.
O: Aby záře lásky Tvé a pravdy Tvé nám opět zradostnila život náš.
D: A my s Tebou usmířeni s radostí se věnovali dílu svému.
O: V síle Tvé a s Tebou, Hospodine.


• Píseň (2)


 VSTUPNÍ ČTENÍ (Introit)


TUŽBY (Kyrie)

Farský se vrací k původním „Kyrie“, které měly ektenickou podobu – vlastně „Přímluvy“.
V lit. revizi z r. 1939 je důležité upozornění, že v „tužbách“ nemají být „vzpomínky“ na přítomné živé a zesnulé! Ty mají být vždy v modlitbách „sjednocení“ (po epiklesi) v anafoře.
Tužby, modlitby, přímluvy podle misálu je možné doplnit modlitebními přímluvami za konkrétní potřeby obce a jednotlivých věřících i osobními přímluvami přítomných. Na jednotlivé modlitby a přímluvy shromážděná obec odpovídá zpěvem případně jen slovně: Smiluj se, Hospodine! Nepatří sem však „vzpomínky“ na živé a zesnulé! Ty jsou při „sjednocení“ v „eucharistické modlitbě“ (anafoře).

Tužby – dle misálu; možno obecné vzpomínky

nebo obecné:
D: S myslí mírnou a pokornou modleme se k Hospodinu!
O: Kyrie eleison.
D: Za mír celého světa, za sjednocení všech církví, za vlast i národ, modleme se k Hospodinu.
O: Gospodi, pomiluj.
D: Za nemocné, umírající, za nešťastné, stísněné, za živé i zemřelé, modleme se k Hospodinu.
O: Smiluj se, Hospodine.

nebo odpovědi při církevní slavnosti, kdy obec odpovídá na 4. a 5. tužbu:
O: Na mnohá léta...
O: Věčná jim paměť...


KOLEKTA: měl by ji přednést předsedající liturg (duchovní)
Jde o zvláštní Farského spojení oslavného chvalozpěvu „Gloria“ („Sláva na výsostech Bohu“) a „kolekty“ (závěrečné mešní modlitby po „Kyrie“ čili „tužbách“), která dnes v pokoncilní mši nese název „vstupní modlitba“ a je proměnná dle lit. roku. U Farského se proměnná modlitba nevkládala po slovech „...svému“(jako je to v revizi 1939), ale měla vždy svůj text na nápěv.
Kolekta je nyní vložena před oslavný zpěv „Přispěj nám...“, který je nynějším většinovým chápáním naší církve vlastním husitským výrazem chvalozpěvu Gloria, a který tak tvoří závěr vlastní kolekty.

Kolekta – vkládaná sem z misálu dle lit. doby

D: Přispěj nám, sílu dej a v dobrém nás zachovej, svatý Bože, svou milostí.
Pane Bože náš, Tvoje moc je nevýslovná a milosti síla nevypravitelná,
Ty sám podle řádu lásky své shlédni na nás v tomto našem sboru,
prokaž i nám štědrou milost svou a požehnej dědictví svému.

Doxologie „Neboť Tobě...“ se nemá zpívat v kajících obdobích (advent, půst a pohřební a pod.)
D: Neboť Tobě jen náleží veškerá čest i sláva, Otci, Synu, Duchu svatému po věky věků.
O: A mír a pokoj lidem dobré vůle na zemi.


BOHOSLUŽBA SLOVA

Modlitba před čtením z Písem:
D: Rozsvěť v našich srdcích, lidumilný Bože, nehynoucí světlo svého božského poznání a otevři naše duchovní oči k chápání Tvé Pravdy, jak nám ji zjevil náš Pán Ježíš Kristus.

ČTENÍ (Epištola)

BLAHOSLAVENSTVÍ duchovní a obec společně dle liturgické doby:

V době vánoční:
Blahoslavení skromní duchem, neboť jejich je Království Boží.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha vidět budou.
Blahoslavení lidé tiší, neboť oni světem vládnout budou.
Dnes radujte se a veselte, neboť v nebi máte odměnu svou.

V čase postu, utrpení a umučení Páně:
Blahoslavení kající, neboť oni potěšeni budou.
Blaze těm, jimž křivda se děje, neboť jejich je Království Boží.
Blaze, jimž svět pro to zlořečí, že rozhodli se jíti za Kristem.
Dnes radujte se a veselte, neboť v nebi máte odměnu svou.

V čase vzkříšení a zjevování Páně a v době svatodušní:
Blahoslavení milosrdní, neboť oni také milosrdenství dojdou.
Blaze těm, kdo žízní po pravdě, neboť jejich touha přec bude ukojena.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni jistě dětmi Božími již jsou.
Proto radujte se a těšte, neboť nebe v duši vaší bude odměnou.


EVANGELIUM:

V pův. Farského lit. se všichni žehnají křížem na slova „Stať sv. evandělia + podle...“
obec povstane
D: Slovo Boží.
O: Zbožně je vyslechněme.
D: Pokoj vám.
O: I duchu tvému.
D: Čtení svatého evangelia + podle sepsání...
O: Sláva Bohu v Kristu.
duchovní čte text evangelia
obec usedne


KÁZÁNÍ


VYZNÁNÍ VÍRY 

společně duchovní i lid

Církve československé husitské:
Věříme v Boha jednoho, Ducha věčného a Tvůrce všeho, Otce Ježíše Krista i Otce našeho, jenž od věčnosti vládne královstvím duší našich.
Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné.
Věříme v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat.
Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy tak, jako jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých.
Věříme, že Otec nebeský nás proto stvořil, abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, Pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli.
Tak staň se!

Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Nicejsko- cařihradské vyznání víry (s Filioque):
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení z mrtvých a život budoucího věku. Amen.


• Píseň (3)


Večeře Páně (Eucharistie)

Použit je způsob slavení podle původní liturgie K. Farského (1922). Text je upraven pro dnešní dobu.. Slavení začíná „obětováním“ (název z předreformní katolické mše) či lépe nověji říkat „přípravou darů“. Především jde o přípravu srdcí.

OBĚTOVÁNÍ (Offertorium)
D: V míru a pokoji podejme srdce svá Bohu v oběť svatou!
O: Na usmířenou a v oběť chvály!

Verš k obětování – z misálu dle lit. doby
nebo tento případně i jiný:
D: Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr (nebo sestra) má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem (či sestrou); potom teprve přijď a přines svůj dar. /Mt 5, 23-24/


D: Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do Království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
/Mt 7, 21/

D: Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; vždyť jste „okusili, že Pán je dobrý!“
/1Pt 2, 1-3/

V římské liturgii kněz připraví dary (vše rozloží, nalije) během modlitby „k přípravě darů“. Farský tedy zřejmě mohl počítat s tímtéž. Tato modlitba je i u něj tichou modlitbou kněze za zpěvu mešní písně. Nezpívala-li se píseň, byla nahlas. Celý římský kánon byl totiž potichu!
Následná modlitba „nad oddělenými dary“ (sekreta, superoblata) by měla být proměnná dle lit. roku. Farský sám doporučuje výběr ze „sekrét“ a požaduje ji vždy nahlas.
duchovní rozloží ubrousek (korporál) a postaví na něj odkrytý kalich a paténu s velkou hostií; během následující modlitby nalije do kalichu víno a trochu vody – vše již samozřejmě může být předem připraveno

Modlitba k přípravě darů: je neproměnná a povinná
D: Svatý Bože! Nikdo z těch, kdo chtějí zůstat spoutáni tělesnými žádostmi svého sobectví, nemůže Tobě sloužit a s Tebou spolupracovat.
Proto prosíme Tebe, Otče milostiplný, shlédni na mne, nehodného služebníka svého díla: očisť mou duši, a silou svého Ducha mě učiň hodným zde přispět ke zpřítomnění svaté oběti Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, v těchto darech země (nalije), abych pomohl probouzet v lidských srdcích ducha téže obětavosti a byl si vždycky vědom své kněžské povinnosti a abych byl sám připraven k obětem.
duchovní pozdvihne kalich a hostii a pokračuje


Modlitba nad oddělenými dary (Sekreta) – z misálu
z misálu dle lit. doby – jinak tato od K. Farského:

D: Všemohoucí Bože, věčný Dárce života, Tobě předkládáme z ušlechtilých darů země a svého díla tento chléb a kalich vína s prosbou, abys obojí v Duchu svatém posvětil spásnou přítomností svého Syna.
Vyznáváme, že jen z Tvé vůle a lásky žijeme, tak, jak v nás toto poznání víry obnovil náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus.
Jeho milost v moci Tvého Ducha kéž zůstává s námi se všemi po věky věků.
kalich přikryje pokrývkou (pallou)
O: Amen.


EUCHARISTICKÁ MODLITBA

Eucharistické modlitby (anafory) je možno měnit podle liturgického roku. U každé anafory je upozorněno na to, pro jaké období je vhodná a zda má svou vlastní prefaci či nikoli.

Jako celek začíná již „dialogem“, pak následuje „preface“ a „Svatý“. Následuje vlastní „euch. modlitba“, která může být měněna dle lit. roku. Některé anafory mají svou vlastní povinnou prefaci. Farský považoval (spolu s katolíky) za oddělené části „prefaci“ a „kánon“ (anaforu), což jakoby dělí „Svatý“.

Dialog před prefací (chvalozpěvem):
D: Vzhůru srdce!
O: Zvedněme k Hospodinu!
D: Píseň díků pějme Hospodinu, Bohu svému.
O: Důstojno a správno jest!

Preface (chvalozpěv) – z misálu dle lit. doby

preface je dle lit. doby z misálu; jinak možno některou z těchto prefací K. Farského:

Preface vánoční: pro dobu od Božího Hodu vánočního
D: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abychom Ti, se srdci pozdviženými, v radosti celé země, zpívali děkovnou píseň.
Tobě dnes: že jsi před zraky mocných národů zjevil nám malým pravdu a svou spravedlnost. Neboť z temnoty noci nám zasvítil den posvěcený, zářící, jenž dává sestoupit nebesům do duše člověka, aby odvěký hřích zloby a slabosti byl z nás sňat novým zrozením v Ježíši Kristu.
A proto se všichni veselte s námi u těch památných jeslí, v nichž leží Dítě, jehož jméno je: Rádce přepodivný, Pán míru, Syn Boží, Král slavný: A hle, už nám také nese spásu, on, Svatý, Silný. Proto se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…


Preface postní: (teologicky upravena a doplněna) pro dobu od Popeleční středy
D: Bože, Otče, Ty, jenž jsi věčným zdrojem veškerého života. Ty svou vůlí křísíš všecko mrtvé k životu. Udržuješ a vedeš všecko ke svému cíli, od zářivého krystalu ledu až po dálavy hvězdných světů stejně jako všechno na zemi. Ten cíl a smysl všeho je Ježíš Kristus, Tvůj Syn, náš Pán a Spasitel.
Stvoř v nás tedy, Bože, Duchu věčný, nová srdce, abychom si vždycky znovu a znovu byli vědomi svého úkolu, abychom plni Ducha svatého překonávali svou žádostivost a hřích a tak očekávali slavnost velikonočních tajemství. V nich jsme dostali počátek Tvého života, v nich rosteme k plnosti Tvého synovství skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Skrze něho Tě chválíme a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…


Preface velikonoční: pro dobu od Hodu Božího velikonočního včetně
D: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, aby se v tomto dnešním čase radovala celá země. Veselme se i my, když vzpomínáme na naše doby temnoty. Tento čas je čas blahoslavený, ve kterém se snoubí nebesa i země a božské s lidským.
Toto je ten čas, ve kterém Kristus zlomil pouta násilí, když se sám nepoddal ani zlobě ani slabosti. Ta přepodivná láska: dát vlastní život za své bližní.
A proto, pojďme za ním a odložme přitom lež i zlost, hrubost i slabost. Povznesme svá srdce k Boží lásce, ať radostným zpěvem zní nejen tento chrám (sbor), nýbrž i naše domovy a celý náš svět, když se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…


Preface pro liturgické mezidobí:
D: Vpravdě je důstojné a správné, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, abychom Ti vždycky a všude dobrořečili za to, žes nás nikdy neopustil – ani v dobách temna, pronásledování – ani v dobách našeho vlastního bloudění. Z nicoty jsi nás vždycky zase uvedl v život. Učinil jsi nás svědky velkých věcí Tvé slávy.
Vpravdě je spravedlivé, abychom vždy a všude Tobě radostně děkovali za jednorozeného Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, že z nízkosti našich vášní nám opět a opět ukazuje pravou cestu do Tvého Království věčné blaženosti.
Vpravdě je dobré a spasitelné v Duchu svatém zpívat Tobě, Bože, vděčné chvály. Duch svatý, Utěšitel, nám dává sílu k činům a pozvedá nás do nebeského Království.
Za to vše a všecka jiná dobrodiní i za vše, co je skryté, se všemi nebeskými zástupy zpíváme Tobě, Trojjediný Bože, píseň o Tvé slávě a voláme: Svatý, Svatý, Svatý…


Preface v den M. Jana Husa a Jeronýma Pražského:
K. Farský uvedl v prefacích husitský chvalozpěv z „Voltářní knihy Adama Táborského“. Přepsal J. Pícha. Text jazykově upraven.
D: Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi naší zemi dal tuto slavnost věrných Čechů, a který jsi naši zemi posvětil jejich velebnou a svatou krví, neboť oni Tvou svatou pravdu milovali. O Tobě pravověrně svědčili a raději zemřeli, než aby se Tvé pravdě a Tobě zpronevěřili:
Svatý Mistr Jan Hus a svatý Jeroným byli oba zapáleni ohněm, který dáváš Ty. Proto se pozemského ohně nebáli, ale za modliteb a za veselého zpěvu jej podstoupili.
Blahoslavení a věrní Čechové, kteří jste pro krev Ježíše, našeho Pána, zemřeli a smrti se nezalekli, neboť se již radujete a nás Čechy vyvádíte z bezradnosti a strachu!
Jste šťastní, neboť skrze mučednictví jste se zrodili v Království nebeském s pomocí Ježíše Krista, našeho Pána.
- Také my se připojujeme k jejich chvalozpěvu a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o Tvé slávě a voláme:
Svatý, Svatý, Svatý…

na konci preface duchovní spolu s věřícími zpívá:

Svatý (Sanctus):
D+O: Svatý, Svatý, Svatý Hospodine zástupů.
Plná jsou nebesa i všecka země Tvé slávy.
Sláva Ti na výsostech!
Ale požehnaný též, jenž přichází tu k nám Tvým jménem.
Sláva Ti, sláva Ti na výsostech.


Následná anafora („kánon“) má z teologických i liturgických důvodů ihned navazovat na „Svatý“ („Sanctus“).


1. ANAFORA K. FARSKÉHO – vhodná pro celý rok, preface dle liturgické doby
Tato anafora je upravený „kánon“ původní liturgie Karla Farského. Jazykově je upravena a někde i teologicky zrevidována. Doplněny „vzpomínky“ na živé. Vychází z římského kánonu. Tomu v podstatě odpovídají i vložené modlitby za „obecné“ či „soukromé“ potřeby, jež nahradily tzv. modlitby sjednocení zvané „před úkonem“, které se měnily dle lit. doby (jen o svátcích).

D: Vpravdě je velké milosrdenství Tvé, žes nás pro sebe, Bože, stvořil, Kristem vykoupil i Duchem své milosti osvítil k spáse a že nás každodenně živíš a zachováváš. Za to všechno Tobě, nejdobrotivější Otče, ze svých vděčných srdcí děkujeme a prosíme:
V čemkoli kdo milost Tvou potřebuje a k Tobě se utíká, ať není zahanben.

Přímluvné modlitby:
následuje jedna ze dvou přímluvných modliteb


1. Modlitby za obecné blaho: jen pro státní svátky
D: Pomoz, Hospodine, naší církvi. Chraň rady starších od marných snah a propůjč jim ducha jednoty. Osvěcuj duchovní a učitele, aby vedli svěřené duše v pravé zbožnosti vždycky jen k Tobě.
- Dej, vševládný Bože, svou milost všem, kdo pečují o věci veřejné. Dej jim lásku k Tvému zákonu, kterým je jim svěřena moc lidu. Kéž se všichni ti, kterým národ svěřil vládu, snaží uskutečňovat Tvoje Království na zemi.
- Očisť světlem pravdy své a svého práva naše zákonodárce, aby slabým pomáhali, aby nepodléhali vlivu mocnějších a aby se moudře snažili čelit zlému.


2. Modlitby za pomoc v soukromých potřebách:
pravidelně kromě státních svátků
D: Žehnej, Bože silný, práci všech lidí, kteří se snaží poctivě získat každodenní chléb pro své rodiny i pro sebe. Kéž jim zdar v jejich práci dodá novou sílu a radost.
- Dej práci nezaměstnaným, aby mohli opět pracovat.
- Pomoz, Pane, hladovějícím a všem, kdo se ocitli v bídě. Těm, kdo jsou požehnáni vezdejšími statky, otevři jejich srdce a probuď je k solidaritě s chudšími než jsou oni.
- Bože dobrý! Pomoz všem těm, kdo jsou v úzkých! Potěš zarmoucené a smutné! Unaveným a zklamaným životem dej odpočinutí! Trpícím dej statečnost v jejich bolestech! Utištěným dej svobodu! Dej ochranu a bezpečí všem dětem, které nemají rodiče. Všem slabým dej sílu v boji proti násilí a proti zlobě.
Kéž je všechno toto naše utrpení posvěceno utrpením Ježíše Krista, našeho Pána, který měl zde na zemi stejný úděl jako my. Kéž v nás jeho pozemské utrpení vzbudí lásku a kéž naše vlastní utrpení je obětí Tobě milou. Kéž skrze tuto naši oběť obdržíme Tvou svatou milost.

Vzpomínka na církev (Memento):
D: Pamatuj, Bože, na svou církev, veď ji k dokonalosti lásky v jednotě s naším patriarchou N , naším biskupem N , a se všemi, kdo jsou pověřeni, aby v Tvé církvi konali službu.
Vzpomínka na živé (Memento):
D: Pamatuj, Bože na své služebníky a služebnice, které Ti dnes připomínáme. (Pamatuj zvláště na N .)
D: K tomu nám každému a všem našim bratřím a sestrám, ale i těm, kdo nám nejsou nakloněni, přej hojnost světla svaté pravdy své a přej nám ušlechtilou vůli, abychom tak všichni v míru a bezpečí, v práci i bolestech, jedno byli, a všichni s Tebou - a Ty s námi - tak, jako jsi byl Ty s naším Pánem Ježíšem Kristem…
obec povstane
Farský doporučuje bez zpěvu oduševněle recitovat
D: Neboť když Pán Ježíš seděl s apoštoly svými naposled a své dílo lidstvu zpřítomnit chtěl pro věky budoucí:
• Vzal chléb (bere chléb), děkoval za něj, lámal a rozdával jim jej.
VEZMĚTE A JEZTE Z NĚHO VŠICHNI.
TOTO JE TĚLO MÉ, KTERÉ SE DÁVÁ ZA VÁS!
• z kalichu sejme pokrývku (pallu)
• Pak i kalich s vínem (bere kalich) po večeři vzal, aby zůstavil nám smysl svého životního utrpení a v srdce vštípil přesvědčení, že se má člověk jeden druhému obětovat a pít z kalicha života sladké i trpké, příjemné i odporné.
S požehnáním jim z něho dával pít:
TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA
V KRVI MÉ, KTERÁ SE VYLÉVÁ ZA VÁS.
TO ČIŇTE NA MOU PAMÁTKU!
• kalich přikryje pokrývkou (pallou)
O: Amen. Kdekoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tam já, tam já jsem vprostřed nich.
chvíle ticha
D: Kristus vprostřed nás!
O: S námi je a povždy bude!
chvíle ticha a obec se posadí, duchovní pokračuje osvědčením

Farský původně neměl vůbec ono „Kdekoli shromáždí se…“ (Mt 18, 20) ani „Kristus vprostřed nás“. To je až z liberální revize r. 1939. Farský měl prosté „Pokloňme se Pánu, Bohu Otci svému.“ Lze zde vypozorovat teol. odklon liberální revize od původního Farského. Z. Trtík vidí tradičně zpřítomnění – vstup Pána - již při slovech ustanovení a zpřít. oběti při lámání. Farský vkládá po „osvědčení“ sloku písně, což ale trochu narušuje anaforu (nebyla-li ovšem epiklese tichá modl. kněze…).


Osvědčení víry: při liturgii na památku zesnulých se osvědčení vynechá
D: Bože, Duchu všemocný! My své hlavy neskláníme před ničím, ani před chlebem a vínem, ani před tělem a krví, ale jen před Tebou, Ty, nevystihnutelný Stvořiteli náš a věrný lékaři duší.

Epiklese:

D: A toužíme jen: Tak jako jsi Ježíšovým učedníkům v oné slavné chvíli seslal svého Ducha, tak jak jim to on slíbil: Dej, ať týž Duch pravdy pronikne i k našim duším, kéž nás pro sebe posvětí a kéž nás sjednotí s Tebou, Otcem věčným, skrze téhož Krista, našeho Pána - tímto chlebem a v tomto kalichu vína, abychom už nebyli my, ale jen on sám v nás a mezi námi jako byl mezi apoštoly v oné Večeři, když se rozhodoval pro největší dílo bolesti, kdy pro svou oběť vynaložil celou sílu duše, co jí v synu člověka jen může být.
Budiž, Bože, dosti oběti té čisté, slavné, neposkvrněné, a budiž zlému konec.

Vzpomínka na zesnulé:

D: V připomínce Ježíšovy svaté oběti a jeho díla, vzpomeňme také na ty, kteří sjednoceni s ním ve svém životě, předešli nás již ve víře na věčnost. (Vzpomeňme na N .)

Vzpomeňme i všechny ostatní, vzpomeňme svatou pravdu mučedníků N , vyznavačů N , Matku Ježíšovu Marii, vzpomeňme tyto všechny, abychom věrně hospodařili se zděděnou hřivnou jejich životního díla a abychom ji rozhojněnou odkázali budoucím. Těm všem a všem věrným zesnulým přej, Pane, odpočinutí.


A tak poroučíme Tobě, lidumilný Bože, všecky své radosti i starosti. S celým tvorstvem, které k Tobě lká a které trpí, i my, kteří v sobě máme prvotinu Tvého Ducha, kéž jsme vykoupeni z vášní svého těla a ze svého neštěstí. Kéž jsme vykoupeni k svobodě slávy Tvých dětí.

následuje výzva a Modlitba Páně


SJEDNOCENÍ A PŘIJÍMÁNÍ

(odtud je již všem anaforám všechno společné)

MODLITBA PÁNĚ husitský nápěv z roku 1420
D: Vyslyš nás, nebeský Otče! Avšak nikoli pro naši hodnost, která v nás není, ale pro zásluhy Ježíše Krista, našeho Pána, z jehož příkazu k Tobě takto společně voláme:
obec povstane
D+O: Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé,
přijď Království Tvé!
Buď vůle Tvá jako v nebi tak i na zemi! Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť Tvé je Království i moc i sláva na věky. Amen.


LÁMÁNÍ (Zpřítomnění golgotské oběti)

Lámání bylo v době Farského nad kalichem. Dnes u řím. kat. („pokoncilně“) nad paténou. Celý smysl této části je v symbolickém znázornění (a tak reálného zpřítomnění!) smrti a vzkříšení Ježíše Krista – čili jeho oběti. Smrt je rozlomení, zmaření hostie. Položení Krista do hrobu znázorňuje pravá půle hostie položená na paténě. Vzkříšení je vhození malé částečky z rozlomené levé půle hostie do kalichu – „oživení“. Následné složení obou rozlomených půlí hostie symbolizuje opět neporušené vzkříšené tělo Ježíše Krista. Farský zcela evidentně tento symbolický smysl znal. Patrné z celé jeho stavby této liturgické části. Nejde o mechanické provádění úkonů, neboť zde jde výhradně o symboliku, která se pouhým ritualismem zabíjí.

Duchovní odkryje kalich, vezme velkou hostii do výše prsou a za zpěvu ji pozvedá
D: Chléb živý, Bože,
O: dal´s nám v Ježíši Kristu, Pánu našem.

D: K slávě své a k naší spáse. Láme se nám zaslíbený ten chléb nebeský,
láme hostii na dvě části, pravou část položí na paténu, levou půli hostie drží v levé ruce a pokračuje
svatý dar všem dětem Božím daný; povždy přijímán a neubývající nikdy a posvěcení dávající těm, kdo přijímají jej!
Pokoj Páně povždy s vámi!
O: I s duchem tvým.
kněz odlomí z levé půle hostie malou částečku a vhodí ji do kalichu, zbylou levou půli hostie přiloží na paténu k pravé části; přikryje kalich pokrývkou (pallou)

PŘIJÍMÁNÍ (Communio)

Farského modlitba tu míří ke Vzkříšenému, za jehož příchod se zde modlí. Symbolika Farskému pokračuje dále...
D: Vyslyš nás, Pane Ježíši Kriste, z trůnu věčné slávy své a přijď a posvěť nás! Ty sám nás učiň hodnými přijmout přečistou svátost chleba a kalicha v účastenství s Tebou.
Věříme a vyznáváme, že Ty jsi v pravdě Syn Boží, který nás hříšné spasil.
Věříme, že se nám v této svátosti zpřítomňuješ, abychom přebývali v Tobě a Ty v nás, kteří máme moc být syny a dcerami Božími, společně s Tebou, Synem Božím nejmilejším.
Proto se modlíme: Kéž jsme zbaveni svých vin a kéž jsme čistí. Tobě, Pane Ježíši Kriste, takto nyní předložíme celou svou bytost a v Tobě a skrze Tebe ji předložíme Bohu.
Kéž jsme u této tajemné Večeře tak, jak bylo oněch jedenáct věrných apoštolů.
Kéž žádnému z nás není k duchovní zkáze políbení Tvých svatých tajin, ale kéž je k naší radosti a blaženosti.

D: Beránku Boží, Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Skláníme se před Tebou ve svaté úctě a doznáváme i prosíme:

třikrát a všichni se bijí v prsa:
D+O: Pane, nejsme hodni, abys vešel k nám, ale řekni jenom slovo a uzdraveny budou duše naše.

duchovní sejme z kalichu pokrývku (pallu)


Výzva k přijímání:

D: Vy, kdo opravdu a vážně litujete svých hříchů a jste usmířeni se svými bližními, a toužíte vést lepší nový život podle Božích přikázání cestou práva a pravdy:
Přistupte sem plni víry v milost našeho Pána Ježíše Krista, který vám volá vstříc:
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Požehnaný:
Následný zpěv lidu i duchovního symbolicky vítá přicházejícího vzkříšeného Ježíše Krista do společenství obce, které se On zpřítomňuje.
za následujícího zpěvu jde duchovní s paténou a kalichem od Stolu Páně k věřícím

D+O: Požehnaný, jenž přichází k nám jménem Páně,
Hospodin v něm sám tu zjevuje se nám.


Přijímání:
duchovní podává věřícím omočenou hostii v kalichu se slovy:
Kristus Pán s tebou, bratře (sestro).

potom přijímá jako poslední se slovy:
D: Pán Ježíš Kristus uchovej našim duším své Království věčné. Amen.


po přijímání duchovní říká:
D: Kristus se dotkl našich srdcí. Kéž odstoupí od nás naše nepravosti a viny naše jsou zahlazeny.
nalije se do kalichu zbytek vody
Skvěj se, Jeruzaléme, a jásej, Sijóne, že sláva Hospodina, Tvého Boha, vzešla nad tebou.
Neboť hle, Král tvůj navštívil tě slavný, Beránek náš čistý přišel k tobě. Nechť kraluje.
smete utěrkou (purifikatoriem) drobty z patény do kalichu, vypláchne vnitřní stěny a obsah vypije; kalich vytře utěrkou (purifikatoriem) a postaví jej na Stůl Páně; potom přeloží na kalich utěrku (purifikatorium), na ni paténu, na ni pokrývku (pallu) a na ni složený korporál

po vyčištění duchovní říká:
D: Vyznáváme:
D+O: Jsme živi, avšak již ne my. Žije v nás Kristus.
D: Amen.

obec usedá


• Píseň (4)


duchovní se modlí s obcí následující proměnnou modlitbu z misálu dle lit. roku
Modlitba po přijímání (Postcommunio) – z misálu

Pozn.: V současné době je k dispozici Malý misál CČSH. Na místo „biblického verše“ a „modlitby po přijímání“, které Farský doporučuje právě na tomto místě (viz i katolický misál z té doby), je možné se zde modlit „modlitbu ke sjednocení s Kristem“ právě z Malého misálu CČSH anebo z Tuháčkovy Bohoslužebné knihy či z Českého misálu K. Farského (po úpravě!) a pod. Biblický verš je v katolické pokoncilní mši vypuštěn.


ZÁVĚREČNÉ OBŘADY

POŽEHNÁNÍ
duchovní žehná vztaženýma rukama; obec povstane

D: Pán s vámi!
O: I s duchem tvým!
D: Požehnání všemohoucího Boha Otce a mír Ježíše Krista + i milost Ducha svatého nechť sestoupí na nás a zůstane nám i budoucím.
O: Po věky věků!

obec usedne

SBOROVÁ OZNÁMENÍ

- biblická hodina
- mládež
- úřední hodiny farní kanceláře
- různé akce náboženské obce


Závěrečná píseň (5)

liturgie je skončena